Krátký dokument o výzkumu prvoválečného objektu z podzimu 2020
Představujeme krátký videodokument o archeologickém odkryvu týlového objektu z První světové války
Konference Military and Postmilitary Landscapes
Ve dnech 14. a 15. února se konala na půdě Geografického ústavu Karlovy univerzity konference nazvaná „Military and Postmilitary Landscapes“. Výrazný mezinárodní přesah byl dán tím, že za jednací jazyk byla zvolena angličtina. Díky tomu mezi účastníky převažovali zahraniční odborníci ze všech koutů světa (namátkou Izraele, Kanady, Ruska nebo Velké Británie). Přednášejících bylo značné množství, proto po většinu konference probíhaly dva paralelní přednáškové bloky, kvůli čemuž nám bohužel některé zajímavé referáty unikly.
Den první
Jednání započalo v úterý 14. února v pravé poledne úvodním slovem, ve kterém Eva Semotanová ústy Pavla Chromého položila otázku problematického využití opuštěných vojenských prostor, která následně rezonovala v celé řadě dalších příspěvků. Již první příspěvek Pavla Chromého „Legacy of military and post-military landscapes in Czechia“ zmiňoval existenci rozsáhlých vojenských prostor u nás (o rozloze téměř 1800 km²) a rozporuplnost názorů na jejich využití po opuštění armádou (to se týká tří újezdů o rozloze 470 km²). Namísto rozumné diskuze probíhá spíš názorový konflikt různých zájmových skupin. Problematický je také pohled běžné populace, která nemá k daným oblastem téměř žádný vztah.
V následujícím referátu „Looking beyond the fence. The production of military landscape“ představil Thomas Theis Nielsen z Dánska své vnímání vojenského prostoru, které není určeno jen fyzickými zásahy do krajiny v podobě budov nebo výcvikových prostor, ale pouhou přítomností vojáků. Vojenským prostor tak například vytváří vojáci strážící civilní objekty, kolony přesouvající se techniky nebo vojenské přehlídky. V následné diskuzi pak zaujala poznámka izraelského badatele, který vyjádřil údiv nad výraznou přítomností vojáků ve veřejném prostoru v „oáze míru“, jak je Skandinávie v Izraeli vnímána.
Kanaďanka Alexandra Martin ve svém příspěvku „Believe it or not, this is Afghanistan. Constructing meaning through an embodied performance of war in the Mojave Desert, USA“ ukázala pozoruhodný výcvikový prostor US Army, která uprostřed kalifornské pouště vybudovala kopie Afghánských a Iráckých vesnic včetně mešit, čajoven, obchodů atd. Pro umocnění výcviku pak jsou najímání civilisté převážně arabského původu (ale třeba i bosňané), kteří hrají obyvatelé těchto vesnic. Několikrát ročně je tento výcvikový prostor dokonce otevírán civilistům, kteří tak mají možnost sledovat výcvik americké armády na vlastní oči.
V posledním příspěvku prvního bloku „Roadside picnic? Overcoming the military past“ ukázal Hannes Palang z Estonska osud několika bývalých sovětských základen v Estonsku nebo Východním Německu. Jejich současný stav se pohybuje od chátrání po bourání a novou výstavbu. Pohled starousedlíků na tyto oplocené areály přitom přednášející poměrně trefně přirovnal k románu bratrů Strugackých „Piknik u cesty“ – vojáci přišli, za ploty vyvíjeli nějakou aktivitu, o které se místní mohli jen dohadovat. Po odchodu vojáků zůstalo na místě řada artefaktů (zejména budov), o jejichž funkci se neví a řeší se, jak s nimi naložit (podobně jako s mimozemskými artefakty ve zmiňované knize).
Z následujících dvou překrývajících se dvojic bloků jsme absolvovali dva bloky, které měly převážně muzejnické a pamětní zaměření, ale zazněly v nich i první dva příspěvky kolegů archeologů. Prvním z nich by Martin Váňa z Asociace recentní archeologie, který hovořil o průběhu mapování pozic protiletadlové obrany v Plzni. Při hledání těchto reliktů jsou využívány data leteckého laserového skenování povrchu a historické poválečné snímky, velkých úspěchů dosahuje zapojení pamětníků. Ostatně, celý projekt je výrazně zaměřen na prezentaci veřejnosti, jedním z pozoruhodných výstupu tak je interaktivní mapa zobrazující pozice protiletadlové obrany, kryty, cíle bombardování a další objekty.
Druhým přednášejícím archeologem byl Matouš Holas z univerzity v Hradci Králové, jehož hlavním zájmem je výzkum bojiště u Hradce Králové. Tomu byl věnován i jeho referát „The Voice from Stone. The Past and the Present of Battlefield of Königgratz“. Nejprve se zaměřil na nezvykle rozsáhlý způsob připomínání této bitvy spočívající v existenci téměř pěti set památníků a křížů na rozloze pouhých 70 km². Většina z nich byla postavena v 80. letech 19. století přičiněním speciálně vytvořené organizace. Poté byly zmíněny intenzivně probíhající archeologické výzkumy, a průzkumy, kterými se podařilo odkrýt například hroby padlých vojáků, nebo dokumentovat konkrétní místa proběhlých bojů a polních fortifikací.
Z ostatních referátů zaujal například příspěvek Andrease Dixe z Německa „Battlefields of the 19th and 20th century in Germany as landscapes of memory“, který představil na příkladu bitev u Sedanu, u Lipska a v Hürtgenwaldu složitost vnímání a připomínání významných bitev v Německu. Vytkl neexistenci národní strategie či organizace zabývající se ochranou a připomínání bitev (s výjimkou ochrany válečných hrobů), veškeré tyto aktivity zastávají jen lokální muzea a nadšenci. Platí to zejména v případě bitvy v Hürtgenwaldu, ke které jsou protichůdné názory, jak s ní naložit. Neexistuje žádné muzeum bitvu připomínající, i když by měla mít národní význam.
Zajímavý je i pohled Poláků na vlastní betonové opevnění z 30. let 20. století, který prezentoval Lukasz Muiaka v referátu „Present exploitation and development potential of Warta and Widawka Second World War shelter’s line in Central Poland“. Podle dotazníkového průzkumu provedeného v oblasti kolem této linie sice téměř 90% obyvatel vědělo, že v blízkosti existují betonové bunkry, ale jen 60% vědělo, kdy byly vystavěny. Především muzejníky pak mohl zaujmout příspěvek Magdaleny Olejniczak „Multisensoring landscape of fortifications“ věnující se různým možnostem zprostředkování smyslových vjemů návštěvníkům fortifikací (například čichu – zápachu střelného prachu, benzínu… nebo chuti – skrz vojenská jídla).
Posledním příspěvkem prvního dne byl „Battlefields – so what exactly? Sources of interpretation“ Dagmary Chylińské, která se zaměřila na možnosti prezentace bojišť turistům. Zdůrazňovala, že bojiště nejsou jen geografický prostor, ale mají i významový aspekt. Návštěvníkům je třeba podat příběh a pomoct pochopit krajinu bitvy. Důležitou roli by měla hrát rovněž digitální vizualizace.
Den druhý
Druhý den jsme se zaměřili na bloky, které se zabývaly především různými (hlavně archeologickými) metodami dokumentace bojišť. Josef Gspurning z Rakouska předvedl na písemných pramenech, mapách a obrazech vliv hradeb Konstantinopole na rozvoj města po jeho dobytí Turky. V následujícím referátu „Military-Postmilitary Landscape of Szigetvár-Turbék (16th–17h century)” maďarský badatel Norbert Pap shrnul výsledky různých metod výzkumů (analýzy písemných pramenů a map, povrchových průzkumů i geofyziky), jež vedly k rekonstrukci krajiny v 17. století a identifikaci osmanské přítomnosti v Turbéku. Jedním z výstupů je i detailní virtuální 3D model celého osídlení včetně mešity a jejího interiéru nebo dřevozemního bastionového opevnění, který byl předveden ve formě šestiminutového videa.
Z univerzity v Hradci Králové vystoupili Pavel Drnovský a Petr Hejhal s příspěvkem „Archaeology of (Post)military Landscape: War of the Bavarian Succession in East Bohemia“, v jehož rámci představili své výzkumy reliktů po této válce z druhé poloviny 18. století. Zaměřují se jak na polní fortifikace (rakouská tzv. Lacyho opevňovací systém o délce 80 km nebo pruské opevnění u Broumova), tak i na pruský vojenský tábor ze srpna 1778 u Stříteže. Ve své práci využívají mj. i metody geofyzikálního průzkumu nebo analýzy dat leteckého laserového skenování.
V následujícím bloku byli mezi čtyřmi přednášejícími zastoupeni dva členové sdružení Zákopy.cz. Jako první prezentoval Jan Petřík naše výzkumy polního opevnění z první světové války na severovýchodě Slovenska. Později vystoupil Jiří Zubalík, který hovořil o polním opevnění z druhé světové války na území jižní Moravy. Byly prezentovány zákopové systémy (především z okolí Brna), které se podařilo odkrýt v průběhu záchranných archeologických výzkumů, zmínil i existenci zákopů dochovaných do současnosti.
Dále v tomto bloku vystoupila geografka Hanne Van den Berghe z Belgie s příspěvkem „Telling the stories behind the preservation of WWI-relics in Flenders Fields by using aerial photographs and LiDAR data“. Zaměřila se v něm na studium historických leteckých snímků a současného leteckého laserového skenování krajiny za účelem mapování reliktů dělostřeleckých kráterů. Cílem bylo postřehnout změny ve vývoji poválečné krajiny. Ve výsledku se podařilo zjistit, že se řada kráterů dochovala do současnosti, byť jsou často velmi nezřetelné, přesto je korelace mezi krátery dokumentovanými za první světové války a v současnosti nízká. Obrovský impakt válečného konfliktu přitom ilustrují nálezy munice, které se každý rok najde 500 tun munice a odhaduje se, že vyčištění Flander od munice může trvat ještě 500 let.
Poslední příspěvek druhého bloku nazvaný „Borderlands of Tachov Region – Great Example of Cold War Landscape“ přednesl Michal Rak z Asociace recentní archeologie. Svůj výzkum zaměřuje na celou problematiku českého pohraničí, věnuje se tedy jak železné oponě, tak opuštěným vesnicím. Využívá širokou škálu pramenů – historických snímků, leteckého laserového skenování, vzhledem k poměrně dobrémů dochování reliktů hraje důležitou roli povrchový průzkum. Je možno tak sledovat širší souvislosti mezi jednotlivými typy památek.
V posledním bloku celé konference zazněly tři referáty. Prvním byl „Hiding the hydrological: Camouflaging Britain’s water landscapes during rhe Second World War“ od Jamese Robinsona z Velké Británie. V příspěvku byly popisovány různé pokusy s maskováním vodní hladiny (která sloužila jako dobrý orientační bod, např. řeka Temže) – zakrytím dřevěným rámem s napjatou látkou (využít šlo jen na klidné vodě, omezovalo hladinovou dopravu), využitím bójek s napjatou látkou, vypouštěním uhelného prášku smíchaným s benzínem (voda pak ale není pitná, dokonce ztěžuje dýchání). Nejvíce úspěchů přineslo ale vypouštění nádrží (byť se musely předem přestěhovat ryby) – po jednom takovém vypuštění byl nálet na Coventry nepřesný o 5-15 km a bomby dopadly do volného prostranství, aniž by způsobily výraznější škody.
Ve druhém příspěvku „The Arctic Military Landscape: the role of military geography for the Winter War battlefields in the Finnish-Russian borderlands (1939-40)“ shrnul Pasi Tuunainen specifika zimního bojiště za Zimní války. Kromě některých známých aspektů této války (špatná silniční síť, postup Sovětů v úzkých dlouhých kolonách, výrazně vyšší mobilita Finů) zazněly i zajímavé informace, např. o době slunečního svitu v severní části fronty pouhé čtyři hodiny denně nebo o potřebě o 50% většího množství kalorií v zimě, na což byli Finové také připraveni. Zajímavá je rovněž skutečnost, že Finové svou taktiku vyvinuli již ve 20. letech 20. století, ale dokázali ji udržet v tajnosti. Sověti se ale tímto konfliktem poučili a podobnou taktiku pak úspěšně využili proti Němcům. V diskuzi pak zazněl dodatek, že i Němci se dokázali poučit a využít tuto taktiku proti Američanům v Ardenách.
Posledním přednášejícím byl Eldad Brin z Izraele. Svým příspěvkem „The Impact of Security Considerations on the Residential Map in Physically-Divided Cities: The Case of Israeli Jeruzalem, 1948–1967“ nastínil problematiku civilního života v Jeruzalémě v blízkosti hranic Izraele a Jordánska. Charakteristická byla přítomnost vysokých zdí dělících ulice, balkóny poblíž hranice se zazdívaly, ať nejsou obyvatelé na mušce odstřelovačů, nové budovy se stavěly ve tvaru cik-cak linie, čímž se zmenšovala plocha oken vůči případnému ostřelování. Vojenští představitelé byli zastoupeni ve stavebních úřadech a přímo rozhodovali o vhodnosti výstavby v dotčených regionech.
Po posledním příspěvku následovalo oficiální ukončení konference, během kterého bylo mj. sděleno, že datum pořádání konference se překrývá se 74. výročím bombardování Prahy (14. února 1944), a podávala se Coca-cola, přičemž bylo poukázáno na využití války k marketingovým účelům (promítnula se fotografie s americkými vojáky popíjejícími právě colu). Celkově lze konferenci i její organizaci hodnotit jen kladně, a přesto, že se hodně příspěvků zaměřilo na problematiku vojenských prostor a jejich využití, bylo zastoupeno opravdu široké spektrum pozoruhodných příspěvků s různým přístupem k problematice historických bojišť, fortifikací a vojenským areálům celkově.
