Během letošní podzimní kampaně jsme na svazích Kobyly získali nenápadný, avšak velice zajímavý artefakt. Nález byl učiněn konkrétně v pozicích německého Beskidenkorpsu, za jehož podpory se na začátku dubna 1915 rakouským jednotkám podařilo dobýt zpět vrchol hřebene, který v předchozích dnech, po tuhých bojích získaly ruské jednotky.
Drobná kónická zátka se závitem ve spodní části, vyrobená ze zinku, totiž pochází z německého ručního granátu Kugelhandgranate 1913. Císařské Německo již před vypuknutím války rozpoznalo význam ručních granátů, vyvinulo několik moderních typů a zavedlo je do své výzbroje. Vybaveny jimi byly ženijní jednotky, které je měly využívat při dobývání opevněných nepřátelských pozic (což přesně odpovídá situaci na Kobyle). Poněkud velký kulovitý granát model 1913 vážil zhruba jeden kilogram a zkušený vrhač jej dokázal hodit na vzdálenost okolo 15 metrů.
Granáty byly přepravovány v dřevěné bedně a opatřené zinkovými transportními zátkami, které byly před použitím nahrazeny bronzovými třecími zapalovači s malým drátěným očkem. Pro iniciaci granátu voják potřeboval ještě kožený náramek s karabinou, do které se oko roznětky zaháknulo a během hodu došlo k jeho vytržení. Později byl nepraktický náramek nahrazen mnohem jednodušším řešením roznětky s velkým drátěným okem, které bylo možno vytrhnout prstem. Díky hluboce profilovanému fragmentačnímu plášti byla výroba granátu model 1913 složitá a finančně náročná. Masové výroby se proto dočkal až jeho zjednodušený nástupce Kugelhandgrante 1915, který se ale na naše slovenské bojiště předpokládáme nedostal.
Veretychiv – one of the last WW1 battlefields on the territory of present-day Slovakia. A place where Austro-Hungarian Honvéd troops attacked the rearguard of the retreating Russian army. The site of our archaeological research
Archeologický výzkum bojiště nad obcemi Výrava a Čabalovce
