Dokumentace polního opevnění na východním Slovensku, červenec 2016

V červenci 2016 podnikl tým Zákopy.cz další výzkumnou cestu do karpatských lesů na východním Slovensku. Účelem cesty byla další dokumentace pozůstatků polního opevněni z první světové války. Někteří členové týmu se dokonce pro tuto příležitost vybavili alespoň částečnou replikou dobových uniforem rakousko-uherské či ruské strany. Jinak se ale plánování celé expedice tentokrát neobešlo bez jistých komplikací. Kvůli časovému vytížení jednotlivých členů skupiny byla totiž problematická volba vhodného termínu. Nakonec byl vybrán termín 7. až 10. července, přičemž první část výpravy o třech lidech se měla vydat na cestu ve středu odpoledne, druhá, rovněž tříčlenná skupina, měla dorazit v pátek kolem poledne.

I přes malý počet účastníků si kladla expedice vysoké cíle. Vzhledem k blížící se konferenci Archaeologia Historica bylo prvním úkolem prohloubit úroveň dokumentace rakousko-uherského opevnění na vrchu Kobyla. Proto se první skupina po noci strávené v Humenném vydala do obce Výrava, odkud se před polednem vypravila na důvěrně známý kopec, o který se na jaře 1915 sváděly těžké boje. Vzhledem k ročnímu období a hustému lesu, který znesnadňuje zaměřování dochovaných reliktů pomoci GPS jsme zde přistoupili ke kresebné dokumentaci na pásmy vytyčené ose, jejímž cílem bylo zachytit vzájemnou pozici zákopové linie a objektů dokumentovaných minulý podzim. Tento úkol se nakonec ukázal být poměrně náročným, jelikož dokumentované objekty byly relativně daleko od sebe, místy v hustém porostu. Především páteční pracovní náplň byla spíše bojem s hustou vegetací a složitým geometrickým cvičením. Přesto se nám za oba dny podařilo zakreslit úsek zákopu o délce více než 200 metrů a všechny objekty ležící na linii. Povedlo se také zaznamenat vzájemný vztah této části opevnění a minulý rok dokumentované skupiny objektů v zápolí linie (pracovně označené jako štáb). Podařilo se nám také rozpoznat tři nové krátery po dělostřelecké palbě. To kontrastuje se situací na odvracené straně svahu, kde je kolem domnělého ruského zákopu větší koncentrace kráterů. Tato zjištění bude nutné v budoucnu ověřit.

V průběhu pátečního pozdního odpoledne dorazil na Kobylu i zbytek výpravy, který měl vzhledem k pokročilému času ‚pouze‘ zásobovací funkci. Po příjemném občerstvení na linii jsme již tradičně navštívili vojenský hřbitov pod Kobylou, kde jsme zapálili tři svíčky (jedna za každou zúčastněnou stranu). Poté jsme se vydali z kopce zpět do Výravy a přejeli jsme do nedaleké obce Hostovice. Cesta byla okořeněna setkáním se dvěma divokými zubry. V samotné obci jsme se setkali s Martinem Drobňákem z Klubu vojenské historie Beskydy a dobrovolníky, kteří renovují vojenský hřbitov blízko obce.

Dalším cílem výpravy byl průzkum ruských linií nacházejících se na hřebeni oproti Kobyle. Jedná se o dlouhý hraniční hřeben probíhající od kóty 764, tedy od Lupkovského průsmyku, jihovýchodním směrem až ke 12 kilometrů vzdáleným Poloninám. Naším záměrem bylo ověřit možnosti využití dat polského leteckého laserového skenovaní (tzv. LIDAR), která jsou pro tuto oblast k dispozici díky mírnému přesahu přes slovensko-polskou hranici. Samotná data slibovala mnohé, jelikož jsou na nich poměrně zřetelně vidět objekty, které bylo možno předběžně interpretovat jako dvě zákopové linie, spojovací zákopy i solitérní zahloubené objekty. Cílem bylo identifikovat tyto relikty v terénu a potvrdit jejich stáří z přelomu let 1914/1915. Dorazili jsme tedy na kótu 764 a museli jsme konstatovat, že se na hřebeni přinejmenším po vrch Ščolb nachází dobře zachovaný a poměrně spletitý opevňovací systém, přičemž zákopy dosahují minimálně metrové hloubky. Je zde i řada zahloubených objektů, přičemž ty největší dosahují hloubky i víc jak tří metrů. Jeden z objektů dokonce bylo možné interpretovat díky nábojnicím ležícím v jeho okolí jako postavení pro 107mm kanon vz. 1905, či 1910. Celkově jsme prozkoumali přibližně dva kilometry zákopové linie a ověřili jsme, že lze na lidarových datech rozpoznat širokou škálu objektů ruského polního opevnění.

Večer jsme se přesunuli do sedla Blechnarka u Stebnické Huty, kde jsme strávili poslední noc výpravy. Ráno jsme vyrazili na Staviska proslulá svým legendárním stoupáním. Po náročném výstupu nebylo příliš času na vydechnutí, protože jsme měli na práci vyčleněny jen dvě hodiny času. Zaměřili jsme se na revizi našeho průzkumu z podzimu 2013 a také na vyhodnocení využitelnosti lidarových dat, která máme pro Staviska rovněž k dispozici. Revize nám ukázala jisté mezery v našem předchozím průzkumu, ovšem právě s pomocí lidaru máme možnost tyto mezery a nepřesnosti doplnit. Tentokrát jsme sledovali nejen objekty na zákopové linii, ale také objekty umístěné v jejím zápolí. Kromě této kontroly jsme provedli i kresebnou dokumentaci několika nových objektů a také ohybu linie, který byl jistě exponovaným místem v systému rakousko-uherské obrany. Po drobném obědě na linii se celý tým vydal zpět do sedla, kde proběhlo závěrečné zhodnocení a ukončení výpravy. První vozidlo vyrazilo do Bardějova na oběd a pak do Brna, druhá část týmu cestou navštívila německý válečný hřbitov ze druhé světové války ve Zborově. Zapálili jsme zde svíčku, zapsali se do návštěvní knihy, a poté se vydali na cestu domů.

Celkově lze celou výpravu hodnotit velice kladně. Podařilo se zdokumentovat větší části linie na Kobyle i Staviskách, také byl prokázán užitek lidarových dat jak pro mapování ruských, tak i rakouských opevněných pozic. Závěrem nezbývá než poděkovat řadě lidí, bez kterých by expedice nemohla ani proběhnout – Peterovi Tajkovovi z Technické univerzity v Košicích za spolupráci, Martinovi Drobňákovi z KVH Beskydy také za spolupráci a za ochotu při shánění ubytování, paní starostce Výravy za poskytnutí ubytování na úřadě, dobrovolníkům v Hostovicích za pohoštění a kolegům z univerzity ve Varšavě za poskytnutí lidarových dat.