Válečné úspěchy ÚAPP Brno, rok 2017


Říčany – vystřílené nábojnice nalezené v zákopu. Horní mosazné byly vyrobeny v srpnu 1937 Zbrojovkou Brno a byly dle bílého značení určeny pro průbojné střelivo Mauser ráže 7,92 mm. Dolní ocelové jsou již válečné provenience. (foto: ÚAPP Brno)

Po sezóně 2016, která přinesla jen sporadické nálezy spojené s válečnými událostmi, byť munice i její zbytky objevené při výzkumu u Kobylnic nepochybně svou přitažlivost měly, nabídl rok 2017 opět mimořádně zajímavé nálezy válečných hrobů a to znovu bez výjimky německých. Pokus o nález válečného hrobu náležejícího tentokrát vítězné straně skončil neúspěchem.

Zvláštní poděkování patří tentokrát paní Soni Holečkové za pomoc a konzultace ohledně archivních materiálů týkajících se hrobu v Mikulově a Zdeňku Hájkovi za umožnění spolupráce na výzkumu v Říčanech. A jako vždy patří dík za spolupráci také Igoru Nachtigallovi (Lidový spolek pro péči o německé válečné hroby) a Vlastimilu Schildbergerovi (Moravské zemské muzeum).

Budíkovice a Dešov (okr. Třebíč)

Brzy zjara bylo zjištěno narušení dvou hrobů německých vojáků na Třebíčsku. Shodou okolností se jednalo o hroby, které byly dosud známy, viditelně označeny a s určitou pietou i udržovány, žel jejich umístění v lesích daleko od zástavby bylo pro neznámé vandaly zřejmě neodolatelným lákadlem.  První z hrobů se nacházel poblíž silniční křižovatky severovýchodně od Budíkovic. Německá armáda tudy na jaře 1945 ustupovala pod útoky sovětského letectva a právě za těchto okolností zde měl tento voják padnout. Hrob byl ohraničen volně naskládanými kameny a nepochybně recentně narušený v oblasti chodidel, jejichž kosti byly rozházeny téměř na povrchu. Při výzkumu bylo zjištěno, že to nebylo narušení jediné a již před lety z hrobu zmizela kalva a všechny dlouhé kosti vyjma obou předloktí. Zbylé kosti byly až na krátký úsek páteře zpřeházené, ale poměrně dobře zachovalé. Kromě obligátních knoflíků a dalších drobných součástek výstroje byla nalezena také horní polovina identifikační známky – lze tedy předpokládat, že důvodem prvotního narušení byly spíše živelná a laická exhumace spojená snad s přepohřbením pozůstatků někam jinam, než zištné důvody, a že k němu došlo ještě v „předdetektorovém“ období, jinak by známka nepochybně zmizela. Známka byla vydána baterií pro rekonvalescenty náležející náhradnímu dělostřeleckému oddílu 231. Voják měl krevní skupinu 0 a byl vysoký asi 175 cm. Zemřel nejspíš mezi 30 a 40 rokem života. Nic dalšího kosterní pozůstatky neprozradily, pohřbeny budou pod číslem 7634 v Brně.

O třicet kilometrů dál byl ve stejný den v lesním komplexu u kóty 560 „Skalka“ poblíž Dešova exhumován hrob dalšího vojáka. Okolnosti jeho smrti nejsou přesně známy, v místní ústní tradici existuje několik protichůdných verzí. Podle nich se jednalo buď o popraveného dezertéra, případně oběť bombardování a ostřelování ustupujících německých vojsk sovětským letectvem. Ze stejných zdrojů pochází i zpráva o tom, že ostatky byly již v minulosti (60. léta?) nelegálně exhumovány místním podivínem a následně po jeho odchycení na místo opět pohřbeny bezpečnostními orgány. Nepřekvapí proto, že v místním povědomí zůstal hrob v patrnosti a zřejmě se v relativně nedávné minulosti dočkal označení, když byla na blízký dub připevněna pamětní litinová tabulka. V době výzkumu byl na stromě připevněn ještě fragment německé ocelové přilby, smuteční věnec z borových šišek a pod stromem ležely volně umělé květiny, části věnců a svíček. Jméno vojáka z desky se shoduje s údaji v hlášení vrchního strážmistra Drápala z r. 1949 vypracovaného pro potřeby evidence válečných hrobů Ministerstva národní obrany. Lze se oprávněně domnívat, že byly získány z primárních zdrojů (výpovědi očitých svědků, osobní věci zemřelého, popř. jeho „Soldbuchu“) a jsou tedy do vysoké míry důvěryhodné. Identifikační známka nalezena nebyla. Terénní situace víceméně odpovídala verzi, že s pohřbem již bylo v minulosti manipulováno – veškeré kosterní pozůstatky byly sekundárně přemístěny na jednom místě, zatímco zbytek mělké hrobové jámy byl v podstatě prázdný – zde se zachovalo jen několik knoflíků, průvlek z celty a přezka z garnitury polní lahve. Spektrum nálezů doplnily kožené kotníkové boty a fragmenty ocelové přilby, nejspíše téže, jejíž kus je připevněn na stromě. Z kosterních pozůstatků opět chyběla lebka a pánevní kosti, náležely muži nejvýše 23 let starému. Příčina smrti zjištěna nebyla, pohřbeny budou pod číslem 7635 v Brně.

Budíkovice – místo hrobu narušené nelegálním výkopem. (foto: ÚAPP Brno) Budíkovice – polovina identifikační známky. (foto: ÚAPP Brno) Dešov – detail litinové pamětní tabulky s fragmentem přilby. (foto: ÚAPP Brno)
Dešov – situace ve výkopu. Patrné jsou zpřeházené kosti, bota a hrana dalšího fragmentu přilby. (foto: ÚAPP Brno) Dešov – boty. (foto: ÚAPP Brno) Dešov – výřez záznamu dobového hlášení. (via I. Nachtigall)

Brno – Soběšice (okr. Brno-město)

Nedlouho po výzkumech na Třebíčsku se na ÚAPP Brno složitou cestou po ose nálezce – policie – Ústav soudního lékařství dostaly kosterní pozůstatky dalšího německého vojáka s doprovodnými nálezy.  Pro potřeby vyšetřování bylo požadováno odborné antropologické vyjádření. Kosterní pozůstatky byly velmi dobře zachovalé, i když opět nekompletní – všechny části skeletu však v různé míře zastoupeny byly. Náležely muži zemřelému mezi 24. a 30. rokem života, vysokému asi 173 cm. V oblasti obou kolenních kloubů bylo zjištěno několik nezhojených průstřelů a zástřelů, intravitální, resp. perimortální charakter měly také některé lomy na fragmentech lebky. Zajímavá byla dlouhodobější absence celého palce levé nohy způsobená neznámými faktory; lze uvažovat o omrzlině nebo zranění, každopádně šlo o handicap citelně limitující normální pohyb a asi dost vypovídá o stavu některých německých vojáků na konci války. Snad nejzajímavější byl ale fakt, který naznačila již policejní fotodokumentace a následné vlastní ohledání místa nálezu – tento voják nebyl nikdy pohřben. Kosti spočívaly nejvýše deset centimetrů pod dnešním povrchem víceméně na rozhraní lesní hrabanky a podloží. Situace pochopitelná snad někde v Pripjaťských bažinách nebo libyjské poušti, stěží však uvěřitelná na území brněnské městské části jen pár set metrů od zástavby, na kraji lesa protkaného frekventovanými pěšinami včetně turisticky značených. Výskyt lesní zvěře a ještě čstěji venčených psů za těchto okolností patrně dobře vysvětluje nekompletnost skeletu. Protože nálezce byl (jak jinak) vybaven detektorem a na místě nálezu pracoval kriminalistický tým posílený lékařkou a jednotkou profesionálních hasičů povolanou k exhumaci ostatků, podařilo se shromáždit zajímavé kovové artefakty. Především šlo o identifikační známku náležející 3. baterii 96. náhradního oddílu lehkého dělostřelectva, charakteristické knoflíky německé blůzy, další drobné výstrojní součástky, střepiny granátů velkých ráží (největší má rozměry 18 x 8 mm a hmotnost téměř 800 g) a několik vystřílených nábojnic Tokarev 7,62 mm – jedna deformovaná střela stejného typu byla nalezena i mezi kostmi při mytí, snad vypadla ze zástřelu v hlavici holenní kosti. Po tři čtvrtě století budou ostatky vojáka konečně pohřbeny a to v Brně s číslem 7637.

Brno-Soběšice – grafické schéma zachovalosti 77 let nepohřbeného skeletu (zachované části červeně). (foto: ÚAPP Brno) Brno-Soběšice – záprstní kosti levého chodidla s patrnou destrukcí prvního metatarsu (ztráta palce). (foto: ÚAPP Brno) Brno-Soběšice – vstřel na pravé stehenní kosti z laterální strany. Střelný kanál probíhá šikmo dolů s výstřelem na přední straně kolene. (foto: ÚAPP Brno)
Brno-Soběšice – identifikační známka. (foto: ÚAPP Brno) Brno-Soběšice – ocelové střepiny nalezené v bezprostředním okolí. (foto: ÚAPP Brno) Brno-Soběšice – místo nálezu. (foto: Policie ČR)

Bílovice (okr. Brno-venkov)

Ten stejný týden byl ohlášen nález lidských kosterních pozůstatků v Bílovicích. V prudkém svahu vysoko nad levým břehem Svitavy zde po odstranění hroutící se opěrné zdi mezi vilkami „vykoukla“ z profilu typicky okovaná kožená bota včetně kostí chodidla. Navzdory „zaručeným“ údajům pamětníků o hromadném hrobě obsahujícím pět až devět těl, zde byl odkryt jediný skelet, náležející asi čtyřicetiletému, 167 cm vysokému muži s počínající artritidou, s mizerným, i když pečlivě ošetřovaným chrupem, a ne úplně dobře zhojenou zlomeninou hlavice levé vřetenní kosti – snad kvůli tomu byl voják nositelem odznaku za zranění. Jeho identifikační známka náležela 46. četě motorizovaných tahačů dělostřelectva, což dobře odpovídá historicky doložené přítomnosti německých dělostřelců na výšinách levého břehu řeky, kteří zde koncem dubna 1945 sváděli přestřelky se sovětskou artilerií rozmístěnou směrem k Obřanům.  Nejspíš během nich utrpěl voják smrtelné zranění, střepinka granátu mu i při svých minimálních rozměrech (1 x 1 x 0,5 cm) fakticky odtrhla celou horní polovinu mozkovny a způsobila velmi rychlou smrt. Zajímavostí je, že poblíž lebky byl nalezen i nepromokavý obal obvazu, snad památka na marnou snahu o ošetření raněného – vlastní rána na pravé skráni byla poměrně malá a skutečný devastující rozsah zranění nemusel být vůbec zřejmý. Další nálezy odpovídaly běžné praxi: kotníkové boty se zbytky spinek, knoflíky, další kovové výstrojní součástky, zbytky šlí, textilií a obšívky výložek, a některé osobní předměty – tužka, hřebínek a zrcátko.  Nejspíš v kapse u kalhot měl voják svazek náhradních tkaniček do bot, dvě krytky ústí hlavně karabiny 98k a zásobníkový pásek s pěti kusy střeliva Mauser 7,92 mm. Jako kuriozitu lze ještě uvést, že v sousedním domě je dodnes uchována podomácku vyrobená zvonkohra sestávající se z různě dlouhých kusů mosazných nábojnic ráže 100 mm sesbíraných v okolí po válce. Ty byly vyrobeny v první půli třicátých let pro legendární československé houfnice vz. 14/19, využila je však až německá armáda o dekádu později. Snad tehdy prošly také rukama tohoto dosud neznámého německého dělostřelce, který nakonec spočine na pohřebišti v Brně pod číslem 7638.

Bílovice – celkový pohled na hrob. (foto: ÚAPP Brno) Bílovice - identifikační známka a odznak za zranění – pracovní záběr. (foto: ÚAPP Brno) Bílovice - detail povrchu kloubní plochy levé vřetenní kosti deformované následkem zlomeniny, vpravo pro srovnání druhostranná kost. (foto: ÚAPP Brno)
Bílovice – otvor po vniknutí střepiny v pravé skráni. Patrné jsou mohutné praskliny radiálně se od něj šířící. Střepina přiložená pinzetou k ráně je autentická, nalezená v mozkovně. (foto: ÚAPP Brno) Bílovice – trojdílná „zvonkohra“ zhotovená z prázdných dělostřeleckých nábojnic zbylých zde po německé armádě. V pozadí u trasírky místo hrobu. (foto: ÚAPP Brno)

Říčany  (okr. Brno – venkov)

Mimořádně úspěšný týden byl završen dalším nálezem kosterních pozůstatků německého vojáka, ohlášeným ÚAPP Brno opět Policií ČR dva dny po Bílovicích. Již během výjezdu bylo ale zjištěno, že se tak stalo na stavbě bytového domu, kterou má po archeologické stránce „na starosti“ Archeologický ústav Moravského zemského muzea, nicméně po domluvě jsme exhumaci provedli společně, samostatně potom antropologickou analýzu a základní vyhodnocení nálezů, jejichž výsledky byly kolegům pochopitelně poskytnuty. Voják byl zasypán v okopu, ve kterém sváděl podle čtyř desítek vystřílených nábojnic svůj poslední boj. Velmi výmluvná byla v tomto směru také pojistka ručního granátu M39 nalezená v jeho levé ruce. Dle identifikační známky byl padlý imatrikulován u 87. náhradní pěší protitankové roty, velmi pravděpodobně se jednalo o horského myslivce, z jehož specifické výstroje se zachovaly typické boty s masivním železným podražením a kostěný knoflíček čepice.  Vše jako obvykle doplněné masou dalších knoflíků a výstrojních přezek, garniturou „malé polní“ a zbytkem peněženky s několika německými bankovkami a mincemi.  K méně častým nálezům lze zařadit protiplynovou masku s pouzdrem a filtrem, neporušenou a stále silně páchnoucí krabičku s dekontaminačním prostředkem „Losantin“, raritnější se zdá být nález původně italského vojenského „ešusu“ s dosud znatelným vyškrábaným monogramem „K. K.“ Tento dosud neidentifikovaný „K.K.“ byl asi 172 cm vysoký, nejvýše třicetiletý muž s nijak oslnivým, ale relativně kompletním chrupem a za života silně namáhanýma rukama – kromě výrazných až extrémních svalových úponů byly na drobných kostech zjištěny drobné výrůstky, někde i „výtluky“ kloubních ploch, dobře interpretovatelné jako následek silných vibrací působících na ruce při střelbě z automatické zbraně. Pod tělem byla nalezena větší ocelová střepina a v koutě zákopu stabilizátor sovětského minometného granátu, zdá se však, že příčinou smrti byl průstřel levé části dolní čelisti s doprovodnými frakturami celého obličejového skeletu. Série přidělených pohřebních čísel se tímto nálezem uzavřela cifrou 7639.

Říčany – celkový pohled na hrob, patrné je mohutné kování bot horských myslivců (foto: Moravské zemské muzeum). Říčany – dolní čelist s patrným průstřelem v levém rameni. (foto: ÚAPP Brno) Říčany – identifikační známka. (foto: ÚAPP Brno)
Říčany – vystřílené nábojnice nalezené v zákopu. Horní mosazné byly vyrobeny v srpnu 1937 Zbrojovkou Brno a byly dle bílého značení určeny pro průbojné střelivo Mauser ráže 7,92 mm. Dolní ocelové jsou již válečné provenience. (foto: ÚAPP Brno) Říčany – italský vojenský „ešus“. (foto: ÚAPP Brno) Říčany - detail víka ešusu s vyškrábaným monogramem „K. K.“ Stejný monogram je neznatelně patrný i na přední straně hlavní nádoby (viz předchozí snímek). (foto: ÚAPP Brno)

Pivín (okr. Prostějov)

Po několikaměsíční pauze se v červnu opět přihlásila Policie ČR s nálezem lidské kostry, tentokrát u železniční tratě na severním okraji Pivína. Drážní dělníci zde ve výkopu pro kabel probíhajícím téměř na dosah od hrany koleje narazili na lidské kosti a nález naštěstí vzorně ohlásili. V mělké jámě byl zahrabán skelet asi pětadvacetiletého muže vysokého 168 cm, o jehož příslušnosti nebylo dle nalezených knoflíků, drobných výstrojních součástek, zbytků textilií a mincí opět pochyb. Silně korodovanou pěchotní munici Mauser 7,92 mm ve dvou zásobnících po pěti kusech zajistila policie. Šťastně pokračovala i neobvyklá série nálezů čitelných identifikačních známek, tentokrát to bylo „ídéčko“ kmenové roty 253. náhradního a výcvikového ženijního praporu. Ženista dosud v našich nálezech zastoupen nebyl, ale jeho přítomnost u železniční tratě a mostu, který byl v dubnu 1945 častým terčem sovětského letectva, vlastně nepřekvapuje. Bezprostřední okolí obce bylo na konci války svědkem nekolikadenních tvrdých bojů včetně snad úplně poslední tankové bitvy na evropském bojišti a ve frontovém pásmu zůstal Pivín až do podpisu německé kapitulace. Zda voják zemřel před nebo po ní, není zřejmé. Jak zemřel, je naopak jisté – na následky průstřelu mozkovny vedeného zepředu dozadu pěchotní zbraní neznámé ráže. Pohřben bude v Brně s číslem 7651.

 

Pivín – lebka s patrnými otvory po vstřelu a výstřelu, šipky vyznačují směr střely. (foto: ÚAPP Brno) Pivín- drobné protektorátní a slovenské mince. (foto: ÚAPP Brno) Pivín – identifikační známka. (foto: ÚAPP Brno)

Mikulov (okr. Břeclav)

V severním nároží mikulovských kasáren byl roku 1949 zbudován vojínem základní služby Andrejem Pazdúrem prostý pomník čtyřem padlým vojákům Rudé armády. Prostor byl postupně „zvelebován“ v neopakovatelném stylu lidově-demokratické armády, načež dosáhl plochy téměř 60 m² a charakteru odpovídajícího spíš ideologické svatyni než pietnímu místu. Postupná revitalizace bývalých kasáren spojená s novou výstavbou vyvolala na Městském úřadě zájem o archeologickou sondáž zacílenou na zjištění, zda se zde ještě ostatky padlých nacházejí. V případě, že ano, měly být exhumovány a v souladu s platnou legislativou přepohřbeny jinam. Archivní materiály (za jejichž poskytnutí a konzultace patří ještě jednou dík paní Holečkové) nebyly zcela jednoznačné, lokalizace hrobů, nejspíše nikoliv jednoho společného, v rámci areálu kasáren byla zmatečná, navíc existovala velká pravděpodobnost, že ostatky padlých byly jako drtivá většina jiných již záhy po válce exhumovány sovětskou stranou a převezeny na řádné pohřebiště, v tomto případě asi do Hustopečí, byť o tom nebyl dosud nalezen žádný záznam. Sondy byly vyhloubeny před a za původním pomníkem z roku 1949, kde bylo důvodné předpokládat, že by se hroby mohly nacházet. V sondách byla však zachycena jen cihelná podezdívka nějakého lehkého přístřešku a mělký žlabovitý objekt neznámého stáří, jakékoliv další zásahy, především hroby, byly v dobře čitelném podloží vyloučeny. Závěry akce byly jasné: v bezprostřední blízkosti pomníku nikdo nikdy pohřben nebyl, zda se tak stalo alespoň „někde kolem“, není z archivních dokumentů úplně zřejmé, a i kdyby ano, byly ostatky již pravděpodobně exhumovány. Z technických i finančních důvodů bylo proto od dalších sondáží po dohodě se zástupkyní města upuštěno, místo však ze zřetele ještě nepouštíme. Jeden drobný úspěch lze přeci jen uvést – pomník má být v nějaké formě zachován a díky archivním pramenům*) se na něm snad podaří opravit jména padlých vojáků, krutě zkomolená jeho staviteli z mikulovské posádky (maně se vybaví slovní ekvilibristika por. Troníka z Černých baronů).

V prostoru kasáren tedy byli pohřbeni: nadporučík Viktor Vasilijevič Kabaľčik, seržant Ivan Pavlovič Serěnko, vojín Pavel Matvějevič Pěretjaka a vojín Michal Grigorijevič Kuzin, kromě posledního Sibiřana byli ostatní ukrajinské národnosti. Všichni zemřeli na následky zranění mezi 27. dubnem a 10. květnem 1945. Zvlášť prvně jmenovaný sedmadvacetiletý velitel roty 4. gardové výsadkové divize měl nehoráznou smůlu – odveden byl již roku 1939, dokázal přežít celou apokalypsu východní fronty, nemluvě o možném angažmá při anexích Finska, Polska a Pobaltí, aby nakonec zemřel den nebo dva po konci války…

Mikulov – centrální část pietního prostoru před zahájením sondáže. Vlevo je patrná betonová rudá hvězda původně kryjící údajné místo hrobu před pomníkem. (foto: ÚAPP Brno) Mikulov – Sonda před pomníkem s patrnou cihlovou podezdívkou neznámé novodobé stavby. (foto: ÚAPP Brno) Mikulov – detail pamětní desky se zkomolenými jmény padlých (cf. správné znění v textu). (foto: ÚAPP Brno)

*) on-line přístupné zde:

http://www.obd-memorial.ru/html/info.htm?id=57365728

http://www.obd-memorial.ru/html/info.htm?id=4776625

http://www.obd-memorial.ru/html/info.htm?id=4776624

http://www.obd-memorial.ru/html/info.htm?id=4348567


P�ehledy na soci�ln� a zdravotn� poji�t�n� OSV�