(Re)discovering the Great War – 1. část (konference)


Archeologický výzkum reliktů z první světové války ve Slovinsku zažívá v posledních letech velký rozmach, a to nejen za účasti archeologů domácích, ale i zahraničních. Proto není příliš překvapující, že při stoletém výročí vypuknutí bojů na italské frontě pořádali slovinští kolegové konferenci nazvanou (Re)discovering the Great War s podtitulem Multidisciplinary Research of Modern Conflicts, věnovanou především archeologickému, muzeologickému či historickému bádání o první světové válce.

Konference se konala ve dnech 22.-24. května poměrně nezvykle na dvou místech – první den proběhl v Lublani v prostorách Muzej novejše zgodovine Slovenije (Národního muzea moderních dějin), druhý den se konference přesunula do Kobaridu, konkrétně do Kobariški Muzej (Kobaridské muzeum). Třetí den byla na pořadu exkurze po okolí Tolminu nedaleko Kobaridu, které se bude věnovat druhá část reportáže. Detailní program konference lze stáhnout na adrese zde.

Den první – Lublaň

Program prvního dne charakterizovalo několik skupin příspěvků. V první skupině byly prezentovány různé nedestruktivní způsoby výzkumu a dokumentace bojišť na západní a italské frontě. Charakteristické je zejména hojné užívání leteckého laserového skenování (tzv. LiDAR), díky kterému se daří mapovat velké úseky zákopových linií i v hůř přístupných místech – jako příklad lze zmínit hned první příspěvek celé konference „Conflict Archaeology of the First World War on the Carnic Ridge“ přednesený Rupertem Gietlem, zastupujícího italsko-rakouský Arc-Team. Ten má zmapovaných 20 km fronty ve vysokohorském prostředí Karnských Alp, přičemž některé zákopy se nacházejí i ve výšce 3100 m n.m. (odkaz na video z tohoto výzkumu jsme nedávno nahrávali na naše facebookové stránky). Celý tento výzkum je příkladem toho, jak může vypadat moderní průzkum bojiště z první světové války, když jsou k dispozici finance – kromě leteckého skenování se zde hojně užívá také 3D modelace či letecké snímkování, jedním z cílů práce má být také prezentace výsledků výzkumu přímo na místě bojů pomocí aplikace v tabletu.

Z příspěvku Ruperta Gietla

Kromě leteckého laserového skenování bylo první den několikrát zmíněno i využití historických leteckých snímků. Zde jsou na špici především badatelé z univerzity v Gentu, které zastupoval Wouter Gheyle s příspěvkem „The World War I conflict landscape in Belgium…“. Belgičané disponují ohromným souborem čítajícím cca 24.000 georeferencovaných fotek z dobového leteckého průzkumu, které zachycující celkem 1 700 km německých a spojeneckých zákopů a tisíce dalších struktur jako jsou postavení dělostřelectva či kasárna v rozmezí let 1914-1918. Tyto objekty lze umístit do digitálního modelu terénu a následně analyzovat různé prostorové aspekty bojů, například míru viditelnosti z dělostřeleckých pozic.

Z příspěvku Woutera Gheyle

Velká část příspěvků se věnovala problematice „dědictví“ první světové války a muzejnímu přístupu k jejím pozůstatkům. A za zvláštní zmínku stojí dvě prezentace od anglických badatelů, které představovaly z hlediska bojů první světové války poměrně exotická místa – nejprve Alan Kilpatrick zmínil překvapivě vysoké číslo památek z první světové války ve Skotsku, které činí 913 lokalit. Jsou mezi nimi pobřežní baterie, námořní základny, tréninkové prostory, nemocnice, zajatecké tábory atd.; uvedl například stále stojící hangáry z roku 1913 na letišti v Montrose. Poté John B. Winterburn povyprávěl o svém hledání tábora pod „Tooth hill“ v jižním Jordánsku, který patřil Thomasu E. Lawrencovi, známému jako Lawrence z Arábie.

První den shrnul Nicholas Saunders z University of Bristol, který se dlouhodobě věnuje archeologii konfliktu (mj. se podílí na průzkumu italské fronty na řece Soča, zabýval se bojišti první světové války v Belgii nebo hmotnou kulturou spojenou s konflikty 20. století). Zaměřil se především na problematiku měřítka bádání – uznal, že moderní metody umožňují mapovat a dokumentovat ohromné části území, ale zároveň nás oddalují od konkrétního prožitku jednotlivce, přičemž ale ten by nás měl zajímat také.

V průběhu celého dne bylo možno navštívit expozice muzea, které sice nebyly příliš rozsáhlé, co se plochy týče, přesto však obsahovaly celou řadu zajímavých exponátů spojených s dějinami Slovinska ve 20. století. Atraktivně působila zejména místnost věnovaná první světové válce, která byla aranžována do podoby kaverny obložené dřevem.

Expozice Lublaňského muzea - kaverna

Expozice Lublaňského muzea – kaverna

Expozice Lublaňského muzea - kaverna

Expozice Lublaňského muzea – kaverna

Expozice Lublaňského muzea - zbraně WW1

Expozice Lublaňského muzea – zbraně WW1

Kapesní hodinky s portrétem Lenina, rok 1924

Kapesní hodinky s portrétem Lenina, rok 1924

Den druhý – Kobarid

Druhý den, tentokráte už v malebném Kobaridu pod Julskými Alpami, byl zpočátku ve znamení historičtěji orientovaných příspěvků, ve kterých se badatelé zaměřovali například na chování slovinských učitelů za války nebo vzrůstající kriminalitu žen, spojenou zejména s protistátní aktivitou. Poté následovaly příspěvky zaměřené na archeologické zkoumání bojišť z různých koutů Evropy, přičemž podobně jako předchozího dne hrály hlavní roli letecké laserové skenování, GPS, prostorové analýzy i otázky landscape a jeho využití. Platí to především pro horské prostředí sočské fronty, jak energicky ukázal Dmitrij Mlekuž v příspěvku „Mountain War – Archaeological Approaches Towards Understanding Conflict Landscapes of Rombon (Upper Soča Valley)“, ale do značné míry i pro výzkum bojiště u Verdunu, který prezentoval Rémi De Matos-Machado, nebo pro projekt polského týmu kolem Anny Zalewské, který bude v příštích letech mapovat bojové operace z období 1914-1915 v údolí řeky Rawka.

Dmitrij Mlekuž přednáší

Dmitrij Mlekuž přednáší

Z příspěvku Rémiho  de Matos-Machado

Z příspěvku Rémiho de Matos-Machado

Celou konferenci uzavíraly tradičněji orientované příspěvky pojednávající o konkrétních nálezech z území Polska. V prvním příspěvku na toto téma, pojmenovaném „Analysing WWI Artifacts as a Method of Finding and Identifying Individuals“, se Bartłomiej Klęczar zaobíral především německými a ruskými identifikačními známkami a různými projevy individuality vojáků v poli, dokumentovanou například ruskou vlastnoručně vyrobenou identifikační známkou. Poté Dominik Kurek představil výsledky výzkumu dvou menších ruských hřbitovů, které se nacházely ve Zdziarach a Kłyżówě poblíž Rzeszówa. Zejména hmotná kultura ze Zdziar budí pozornost, protože i přes nízký počet pochovaných (16 mrtvých ve dvou hrobových jamách) se podařilo vyzdvihnout přibližně 300 nálezů – například kožené boty, pravoslavné křížky nebo dokonce katolický medailon Panny Marie.

Z příspěvku Bartłomieje Klęczara

Závěrečné shrnutí si vzal na starost opět Nicholas Saunders, přičemž byl potěšen rozvojem archeologického bádání o první světové válce za posledních cca 10-15 let. Obšírně zmínil také problematiku detektorářů, přičemž upozornil na fakt, že svým selektivním výběrem nálezů vytvářejí novou úroveň poznání, se kterou by se mělo počítat. Podle jeho názoru je třeba antropologicky sledovat počínání detektorářů, motivaci jejich činnosti a pochopit pohyb předmětů mezi bojištěm a soukromými sbírkami. Důležitá, byť víc z lidského než archeologického hlediska, je podle něj také otázka následků války, které mohou být ničivější než válka sama, například ve formě „otrávení“ země a vodních zdrojů tisíci mrtvými těly…

Nicholas Saunders shrnuje dojmy z konference

Nicholas Saunders shrnuje dojmy z konference

Na závěr druhého dne konference proběhla ještě prohlídka Kobaridského muzea, z velké části věnovaného právě válečným událostem let 1915-1917. Role průvodce se ujmul Željko Cimprič, který se dlouhodobě zabývá problematikou Sočské fronty, a obě prohlídky doplnil opravdu obsáhlým výkladem s ohromným množstvím informací. Co se vlastního muzea týče, nelze než doporučit jeho návštěvu – expozice je rozdělena do několika tématicky a chronologicky zaměřených místností, přičemž je zde možnost vidět opravdu rozsáhlou sbírku předmětů od horského vybavení obou válčících armád přes různé ženijní pomůcky až po širokou škálu palných zbraní včetně několika kulometů. Dominanty expozice tvoří dva rozsáhlé modely znázorňující bojiště v okolních horách včetně rozmístění jednotlivých armád. V omezené míře jsou zde vystaveny také předměty související s druhou světovou válkou nebo archeologické nálezy převážně římského a germánského stáří. Po prohlídce muzea následovala ještě návštěva kostnice, která byla postavena na malém vrchu nad městem okolo kostela sv. Antonína z roku 1696. Kostnici otevíral Benito Mussolini v září 1938, a ukrývá pozůstatky 7014 italských vojáků padlých v okolí Kobaridu…

Vstupní sál do Kobaridského muzea

Vstupní sál do Kobaridského muzea

Past na vojáky

Past na vojáky

Lafeta děla nalezená v horách

Lafeta děla nalezená v horách

Željko Cimprič u modelu Julských Alp

Italská kostnice

Željko Cimprič u kostnice

Željko Cimprič u kostnice

První Ital, který padl ve válce, člen cyklistického oddílu

První Ital, který padl ve válce, člen cyklistického oddílu

O tyto vrchy se bojovalo

O tyto vrchy se bojovalo

Také o tyhle vrcholy se sváděly tvrdé boje

Také o tyhle vrcholy se sváděly tvrdé boje

První dva dny konference tedy nelze hodnotit jinak než kladně; vzhledem k relativně malému počtu účastníků panovala i velmi přátelská atmosféra. Škála zastoupených příspěvků byla poměrně široká, přičemž reflektovala nejnovější tendence v archeologickém výzkumu bojišť první světové války a umožnila porovnat stav bádání v různých koutech Evropy. Závěrem bylo naznačeno, že by se nemuselo jednat o jedinou konferenci, takže nezbývá než doufat, že se toto setkání bude v budoucnu opakovat.

Účastníci konference na schodech kostnice

Účastníci konference na schodech kostnice


P�ehledy na soci�ln� a zdravotn� poji�t�n� OSV�