Možnosti archeologického průzkumu karpatského bojiště z 1. světové války


Cílem následujícího textu je nástin možností nedestruktivního nebo málo destruktivního archeologického průzkumu pro poznání karpatského bojiště z 1. světové války.
Výzkumné otázky nebo předběžné hypotézy se odvíjejí především od informací poskytnutých vojenskými historiky nebo z inspirace analogickými projekty z geograficky a časově odlišných bojišť. Aplikace archeologických metod na karpatském bojišti z první světové války byla dosud prakticky nulová.

Trojrozměrná rekonstrukce zákopu z období 1. světové války.

Trojrozměrná rekonstrukce zákopu z období 1. světové války (autor P. Vavrečka).

Klasickým nástrojem dokumentace objektů je kresebná a fotografická dokumentace, která po následném geodetickém zaměření a digitalizaci v prostředí GIS představuje základní segment získaných dat. Geodetická technika poskytuje široké možnosti dokumentace reliéfu, který je v lesním prostředí relativně dobře dochován. Zaměřování bodů lze provádět manuálně pomocí totální stanice, nebo automaticky prostřednictvím tzv. 3D skeneru.

Po splnění všech legislativních požadavků se jako velmi perspektivní jeví také použití detektoru kovů, který umožňuje přesnou lokalizaci kovových předmětů různé velikosti. Především v biotopu listnatého lesa se mohou kovové předměty nacházet hned na povrchu ve vrstvě hrabanky, což umožňuje jejich přímou fotografickou dokumentaci bez narušení zeminy. Analýza prostorové distribuce kovových artefaktů může přinést cenné informace o jednotlivých areálech bojiště. Jsou známy také případy, kdy lze detektorem kovů lokalizovat projektily ve stromech rostoucích již v době probíhajících bojů, což může umožnit rekonstrukci trajektorie střelby. Největším problémem však zůstává legislativní náročnost legalizace detektorového průzkumu na straně jedné a rostoucí míra exploatace lokalit amatérskými hledači na straně druhé.

Srovnání leteckých snímků z let 1950 (vlevo) a 2010 (vpravo).

Srovnání leteckých snímků z let 1950 (vlevo) a 2010 (vpravo). Zákopové linie označeny elipsou.

K identifikaci zákopových linií lze využít také leteckých snímků, které byly pořízeny v 50. letech 20. století, kdy nebyly relikty kryty lesem v takové míře jako dnes. Díky tomu jsou na snímcích patrné typické dlouhé klikaté linie, představující pozůstatky prvoválečných zákopů. Tyto materiály byly v nedávné době publikovány online prostřednictvím mapového serveru. V prostoru bez stromové vegetace jsou zákopové linie patrné i na současných leteckých snímcích.

Příkladem málo destruktivních technik je také použití pedologické sondovací tyče, která umožňuje analyzovat litologické výplně zanesených objektů, stanovení jejich hloubky a odběr půdních vzorků. Analýza chemického složení půdy, především stanovení obsahu fosforu a těžkých kovů může přispět k interpretaci funkce některých terénních struktur. Složení lesní vegetace odráží vývoj krajiny v posledních dekádách a proto je botanika vedle studia starých map a leteckých snímků také vhodnou metodou pro výzkum bojiště z pohledu takzvané krajinné archeologie.

Analytická část archeologického výzkumu bojiště tedy poskytuje množství geografických, archeologických i přírodovědných dat, jejichž smyslem má být ozřejmění některých událostí a procesů, které je obtížné postihnout pouze na základě studia historických pramenů. Konkrétně se může jednat například o zjištění funkce některých pěchotních objektů, rekonstrukci podoby krajiny a bojiště v době bojů i o zachycení některých detailů zákopového života a rozdílu mezi zkoumanými lokalitami. Cenným zdrojem informací však zůstávají vojenské příručky a deníky, neboť po jejich konfrontaci s archeologicky zachycenými daty lze postihnout specifika jednotlivých lokalit a některá dosud neznámá fakta. Archeologický průzkum může hrát rovněž důležitou roli při ochraně a monitoringu historického dědictví, kterým relikty pěchotních objektů z období první světové války nepochybně jsou.

Jan Petřík a kolektiv


P�ehledy na soci�ln� a zdravotn� poji�t�n� OSV�